13. kapitola - Střelec nebo profesionální rozvracečka vztahů?!? 3. část

1. února 2008 v 22:31 |  Minulost versus současnost
Ahojík všem podruhé,
tak tady je ten slibovanej dáreček k vysvědčení:-) Mno tak si ho užijte ;) Jo a je to vážně poslední část třináctý kapitoly :D To jen tak pro informaci......;)
Mno abych pravdu řekla, myslím, že se mi to moc nepovedlo :(, ale uvidíte sami. Jo a prosííím komentujtéééé, Plosim plosim, smutně koukám :( :-)
Tak to už je vážně konec mejch otravnech žvástů :D Užijte si kapču
Vaše Ewelin
P.S. Kapitolka není obetovaná......psala jsem to totiž dneska večer a už jsem nezastihla moji beta-readerku...... Ale při první příležitosti sem dám opravenou kapču ;)
Ale vás to stejně nezajímá, takže už mlčim....:D
Tak příjemné počtení ;)

Hodiny doodbíjely. Lily mávla hůlkou a dveře se otevřely. Dovnitř vtrhla horda kouzelníků. Byla jich velká spousta. Malí, velcí, tlustí tencí, muži, ženy, blonďatí i černovlásky. Tak moc jich nečekala ani Lily. A že jich čekala hodně. Když se na ně ale teď koukala, odhadovala jich tak 200 možná 300. Dav se přímo vřítil do dveří a tam se jeho vůdci zastavili. Rozhlíželi se okolo. Začali si špitat své první dojmy. V místnosti to hučelo jako v úlu. Lily si musela zesílit kouzlem hlas, aby ji vůbec byla slyšet:
,, Sonorus ! "
,, Vítejte! Všichni vy, kteří chcete patřit do Fénixova řádu. Já se jmenuji Lily Potterová a budu takovým vaším prvním stanovištěm, " usmála se Lily ze široka, ,, v cestě za členstvím v řádu. Takže vaším prvním úkolem bude vyplnění dotazníku. Je to vlastně takový test, který rozhodne, postoupíte-li do dalšího přijímacího kola či nikoli. Na dotazník odpovídejte popravdě a podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení. Až dotazník vyplníte, já ho vyhodnotím. A buď postoupíte dál a nebo se s vámi budeme muset rozloučit. Ale ani vy, kteří nebudete do řádu ihned přijati jako členové nezoufejte. Fénixův řád stále potřebuje spojence a informátory ze všech oblastí kouzelnického světa. A časem můžete být do řádu přijati i vy. " Podívala se na všechny s vlídným úsměvem Lily.
,, A teď už se prosím pusťte do testování. Vše potřebné leží na stolcích. Váš čas je neomezený. Tak hodně štěstí. " Usmála se Lily a odkráčela si sednout za stůl. Sálem se opět začal ozývat hluk. Lidé mluvili, chodili ke stolkům, odsouvali židličky a sedali si. Po pár minutách se zdálo, že by šum mohl ustat. Ale nestalo se tak, a to i díky tomu, že bylo málo stolků. Spousta lidí ještě musela zůstat stát, protože na ně nevyzbylo místo. A lidé stále přicházeli. Takže k tlumeným hlasům postavujících kouzelníků a ke zvuku škrábajících brků se přidalo ještě hlasité práskání. Tento zvuk nezpůsobovalo nic jiného než neustálé přemisťování. A Lily to všechno s pobaveným úsměvem pozorovala ze strategické pozice - svého pohodlného křesla.
****
James se přemístil. Ale ne domů k Lily, jak mu Ted radil. Přemístil se na úplně jiné místo. Je to jeho místo. Místo, kam chodí přemýšlet. Už od svých sedmnácti let. Vždycky si stoupne sem, na kraj útesu, a pozoruje rozbouřené moře. Pozoruje jak vlny narážejí do útesu. Naslouchá šumění vody, jemný přímořský vánek mu čechrá a cuchá už tak dost rozcuchané a dýchá slaný mořský vzduch. Prostě tam tak stojí a přemýšlí. To o čem přemýšlí je vždy jiné. Tenkrát v sedmnácti přemýšlel o něm a o Lily, o několik měsíců později zas o tom, jak ji požádat o ruku, jindy zas o řádu, Siriusovi, Remusovi či o Brumbálovi.
Dnes také přemýšlel o mnoha věcech. O Lily, o Siriovi a jeho neznámé přítelkyni, o té nanynce Mandy a v neposlední řadě také o svém působení v týmu.
Lily. Jak mála stačí, aby se o ní bál. Zkrátka ji moc miluje. Stejně tak Harryho. Těžko říct jestli je to dobře nebo špatně. Jistě tak je to u všech lidí, kteří mají rodinu nebo alespoň nějaké přátelé o které se strachují. Někdy si říká jak se mají lidé, kteří nikoho nemají. Říká si, jak se mají lidé, kteří nemají žádnou rodinu, žádné přátele. Kteří nemají zkrátka nikoho o koho by se mohli strachovat. Nemají ale nikoho koho by mohli milovat. Mohou si dělat co chtějí. Mohou otevřeně bojovat proti Voldemortovi a nemusí se bát, že jim Smrtijedi unesou jejich děti nebo že zabijí jejich manželku, matku či otce. Jediné o co se můžou bát je jejich holý život. Ale pak si hraje s Harrym, povídá si se Siriusem či Remem nebo se jen směje nějakému dobrému vtipu s Lily a ví, že by neměnil. Vždyť ti lidé kteří se nemají o koho strachovat, nemají ani koho milovat. Nemají se s kým smát, s kým plakat, s kým se hašteřit. Nemají přítele, který jim bude krýt záda, který by pro ně zemřel. Tito lidé nežijí. Tito lidé pouze přežívají. A kdykoli se o Lily strachuje, je to úžasný pocit, když pak může přijít domů a pevně ji obejmout, pohladit, políbit nebo jí prostě jen říct, že je rád že je, že ji má rád, že ji miluje.
Ale pak se objeví někdo jako Mandy! A zraňuje jeho zdánlivě silnou, přesto však křehkou manželku. A Lily pak postupně začne věřit jeho selhání. Sice ví o jeho lásce, ale hlodající červíček se vždy najde. Co asi teď dělá Lily? Asi sedí někde doma a trápí se a to jen díky té naivní husičce. Je mu jasné, že nechtěla způsobit nic zlého. Prostě jen chtěla udělat žert. Chtěla všechny ostatní pobavit. Rozhodně nechtěla nikomu ublížit nebo někoho ranit. To Holoubková ne! Ta je chytrá dost a moc dobře ví co chce! A hloupoučká blondýnka jí na to skočila. Ale stejně je Mandy někdy k smíchu, co někdy POŘÁD! Třeba v tom jak pořád touží po Tichošlápkovi. Jak malá zabouchnutá školačka. Jako by ještě byla tou dlouhonohou kráskou a Sirius pořád byl tím bradavickým kasanovou. Ale časy se mění! A časy, kdy tohle byla skutečnost, jsou díky bohu pryč! A Sirius se naštěstí změnil a už ji nechce! Třikrát jupííí!
Sirius. To je další věc, která ho vede k zamyšlení. Opravdu se v poslední době hodně změnil. Už se nehoní za holkama, dospěl a zvážněl. Vypadá to dokonce, jako by mu teprve teď došla vážnost všeho. Jejich osudu, osudu Harryho, hrůznost celé téhle války. A konečně si našel přítelkyni. A zdá se, že se stalo nemožné. Doopravdy se zamiloval. Pevně, vroucně vášnivě, jak jen se může jednadvacetiletý muž milovat ženu. Už jsem docela zvědavý jak vypadá, co a dělá a tak. Už se nemůžu dočkat soboty.
Sobota. To bude moje velká premiéra. Ne kvůli Jean. Ale kvůli famfrpálu. Můj první profesionální zápas. Sice taky poslední, ale co. Sejde na tom? Já jsme vděčnej, že si vůbec v národňáku zahraju. Bylo to jako sen, když za mnou Them tenkrát přišel. A já si ještě myslel, že by to mohl být smrtijed! Jak jsem byl bláhový! Dostal jsem tenkrát nabídku, která se neodmítá. A já ji málem propásl. Alespoň budu umírat s vědomím, že jsem si splnil všechny svoje sny a měl jsme skvělý život. Spokojenější už bát nemůžu. Vystudoval jsem velice prestižní školu, mám dobré místo na ministerstvu, aktivně bojuji proti Voldymu a to prostřednictvím tajné organizace Fénixův řád, založil jsem rodinu s nádhernou ženu, kterou miluji už o 5. ročníku a ona miluje mně. Máme nádherného synka a teď jsme si splnil svůj životní sen - patřím od profesionálního týmu. No co víc si přát? No jo nebýt Voldemorta byl bych nejšťastnější chlap pod sluncem. Ale díky tomu bastardkovi mi zbejvá zhruba měsíc života. No co nadělám je to zkrátka můj osud.
,, Měl už bych se přemístit za Lily a o všem si s ní v klidu promluvit. " Vytrhl se muž stojící na okraji útesu z přemýšlení. A jak řekl tak udělal. Za malý moment klid opuštěného útesu n kratičkou chvíli proťal hlasitý zvuk: ,, PRÁSK! " ale ten v momentě pominul. A za pár okamžiků byly původcem jediného hluku mořské vlnobití narážející do útesů a prohánějící se mírný větřík.
****
,, Konečně! " Vydechl si Sirus a svalil se na podlahu.
Ani Lily ani Remus se mu nedivili. Zažili náročné odpoledne. Někteří lidé se nemohli smířit s tím, že dotazník zkrátka nezvládli. Měli tu chlapa korbu, co s chtěl prát s Lily, hysterickou ženskou a dokonce i jednu Siriusovu fanynku. Typu Mandy. "Chudák" holka ani se svému idolu nedostala nevyplnila totiž doztaník tak, aby s ním mohla bojovat. Lily se musela při té vzpomínce pousmát. Ale když museli překonat tohle všechno získali pět členů. Pět nových členů Fénixova řádu. Sice to není moc, ale bavíme se tady o tajné organizaci! Nemohou tam přece přijímat jen tak někoho. Takže nakonec zvládli nábor i uvedení domu do původního stavu.
Ozvalo se hlasité: ,, PRÁSK! "
,, Zlato jsem doma! " Zahalekal James a přitom málem zakopl o Čmuchala ležícího na zemi.
,, Co to….? Siriusi? Co tady děláš? A ty Reme? Jak rád vás oba vidím. "
,, No pomáhali jsme s něčím Lily , tedy vlastně Brumbálovi nebo snad řádu? No to je jedno každopádně jsme měli zajímavý den. Ale teď když dovolíš já musím jít, drobet mě to zmohlo. " Usmál se chabě Remus a už se chystal odejít. Šel pomalu ke dveřím, byl už opravdu unavený.
,, Ale kam bys chodil? Máme ještě čas. Dáme si něco dobrého k večeři, pak vínko, poklábosíme. To platí i pro tebe Tichošlápku. " Lákal je James
,, Víš Jamesi, zní to lákavě. Ale dnes ne. Jsem už společensky unaven. " Zasmál se Remus té poslední větě.
,, Já se taky omlouvám. Vyjde to jindy o.k? V sobotu je přeci ten zápas tak to pak pořádně oslavíme. " Mrkl na něj Sirius, který s mezi tím zvedl ze země a už s Remusem stál u dveří.
,, No dobrá tak v sobotu. Uvidíme se. " Loučil se rozpačitě James.
Sirius a Rem jen přikývli a vyšli před dům, kde se hlasitým: ,,PRÁSK! " přemístili.
,, Víš Lily já bych ti chtěl vysvětlit, jak to bylo s tou Mandy….já nikdy…."
Lily mu položila ukazováček na ústa: ,, Já ti věřím a miluju tě. A vím, že ty miluješ mě i Harryho. To mi ke štěstí stačí, vzájemná důvěra. " Řekla a jemně ho políbila.
,, Dobře, jsem rád, že to bereš takhle. A co jste tady vlastně dneska prováděli? " Zajímal se James a vykročili s Lily do obýváku. NA mnohem pohodlnější pohovku. Oba byli po dnešku unavení, stalo se tolik věcí. Mandy počínaje a náborem konče. Když o něm neměl James zatím ani tušení.
,, No za to vlastně může Brumbál, teda Holoubková. Abys mě pochopil díky tomu jejímu článku….." Začala Lily Jamesovi vykládat, jak vlastně prožila dnešní odpoledne. Opět z nich byl šťastný manželský pár, na jehož vztahu není sebemenší trhlina.
-by Ewelin -
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 2. února 2008 v 11:46 | Reagovat

Oboje dvoje kapitoly byly prvotřídně napsané a jsem ráda že to Lily vzala takto a nedala na nějakej blbej článek. To s ttím náborem bylo také dobře napsané...a moje obvyklá připomínka...doufám, že další kapitola bude co nejdřív

2 Kaitlin Kaitlin | Web | 2. února 2008 v 11:56 | Reagovat

Nádherná kapitolka..=D Opravdu moc hezká..Jen mě překvapuje, že si ty lidi natahali rovnou k sobě do domu..Ale co, to je jen drobnost =D Každopádně jinak to bylo moc a moc hezký..a já se těším na další kapitolu

3 Katherine Katherine | 2. února 2008 v 13:22 | Reagovat

Fakticky moc pěkné!!! Akorát pokud jim zbývá už jen měsíc života, tak povídka brzo skončí, co??? :*(

4 Ewelin Ewelin | Web | 2. února 2008 v 19:22 | Reagovat

Polgara: Děkuju * červená se*....jj Lily je přece chytrá ;) A moc děkuju za pochvaly :-) Mno a kapča vypadá tak na zejtřěk nebo až na úterý ;):-)

Kaitlin: Děkuju za pochvalu :-) Njn když mě nenapadlo, kam jinam by je měli vzít. Přece nemůžou udělat nábor tajný společnosti na náměstí.... Vždy´t už jen nábor do tajný společnosti, je dost trhlej nápad :D

Katerine: Moc děkuju za pochavalu... Mno je pravda, že děj se začíná vyostřovat. Ale to ještě nutně neznamená, že povídka brzo skončí....záleží na tom kolik ještě bude zápetek v ději ;) A to ještě uvidim.... Takže se nech překvapit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama