19. května 2007 v 22:24
|
Zdárek lidičky !
Po dlouhý době jsem se o5 dostavila s povídkou . Jde o citátovanou povídku pro jane.s. Tuhle mi už naštěstí má milá beta-read poslala. Tímto jí mocinky moc děkuji. Jinak k tomu není co dodat , jenom doufám , že se bude líbit a zanecháte nějaký komentíky , protože ty vždycky potěšej . Mno příjemný počteníčko , všem . Ewelin
Kap , kap , kap .
Kapky těžce dopadaly na střechu azkabanského vězení. Bylo to , jako by nebe plakalo za něj . Jako by jeho náladu a utrpení sdílel celý svět. Ale proč jako , on ji skutečně sdílel celý svět.Každý člověk , každý živočich , každá buňka , každý mikroorganismus sdílel jeho trápení. Každý , skutečně každý cítil ten chlad a tu ponurou ba téměř depresivní náladu , jež se vznášela v ovzduší.
Všichni věděli , že nejsou dobré časy.
Nebyly dny , o kterých člověk slýchával dětský hlahol , dětský smích.
Nebyly dny , kdy byl svět rozzářený a usměvavý.
Nebyly dny , kdy se musel každý chtě nechtě radovat.
Dny plné radosti , štěstí a smíchu , byly nenávratně pryč.
Byla doba temna.
Doba , kdy vítězilo dobro nad zlem.
Doba , kde slunce nesvítilo .
Doba , ze které vyzařovala ponurost.
Doba, kdy lidé ztratili i tu poslední naději.
Ano , lidí ztratili svou poslední naději. Lidé už nevěřili .
Tedy alespoň většina ne. Stále bylo pár těch , kteří věřili ve světlo. Ve světlo , které je i v té nejtemnější tmě . Jen musíme chtít vidět. Musíme věřit a doufat. A těch pár lidí doufalo a věřilo .Ta skupina lidí si říkala Fénixův řád. Ale bylo jich jen pár .Bylo jen pár lidí kteří nejen doufali , ale také proti tomu zlu bojovali. Ale těch byla jen hrstka.
Všichni ostatní přestali doufat , když Voldemort zajal Harryho Pottera. Když zajal jejich jedinou naději.
Lidé už ani nevěřili a co měl dělat onen chlapec.
On měl chtít věřit ? On měl bojovat ? On měl ? On měl chtít vidět světlo ve tmě , když ho ostatní neviděli ?
Řeknete si asi : byl to jen chlapec , ten světlo neviděl . Ten nebojoval . Byl příliš slabý. Ale on to světlo viděl . Nebyl obyčejný. Byl mocný . Jeho moc však netkvěla v čarodějných schopnostech či síle. Jeho moc se skrývala ve víře a v lásce. Skrývala se tam , kde by ji jeho protivník , Tom Rojvol Radle , nikdy nehledal .
Kapky kapaly dál .
Kap , kap , kap.
A kroky se ozývaly dál .
Klap , klap , klap.
Dveře se se skřípením otevřely. A on tam stál . V celé své ,,kráse".
,,Harry Pottere ! Dnes s tebou skoncuji . Stejně jako s tvými prašivými rodiči , stejně jako s tím starým bláznem Brumbálem . Ale nejdřív si trochu pohrajeme , co říkáš ?'' Ušklíbl se .
,,Crucio '''vyslal kletbu . Harrymu bylo jako by mu někdo začal rvát z těla všechny vnitřnosti.Kletba byla neobvykle silná. Silnější než od jakéhokoli smrtijeda . Ale s tím se Voldemort rozhodně nehodlal spokojit. Vysílal další a další kletby a nic nedbal kaluže krve která začala téct z pod Harryho zad.
Naopak přidal ještě další , pro Harryho naprosto neznámou kletbu : ,,La carmun inflamare". K Harrymu se blížil ohnivý plamen. Harry se neovladatelně třásl.Se zděšením sledoval , jak se k němu kouzlo blíží. Rudý plamen se zaryl přímo do Harryho zkrvavených zad. Jestli bylo Crucio hrozné,tohle bylo přímo děsivé . Do zad se mu s obrovskou bolestí zarývaly tisíce hřebíků , vnitřnosti se mu kroutily a nemohle popadnout dech .
Voldemort se se zadostiučiněním díval jak se Harry po celém těle neovladatelně třese jako by mě malárii. Krvavé louže pod Harryho zády se viditelně zvětšila . Ale Voldemort nepolevoval ba naopak stále přidával na intenzitě. Takhle si s Harrym ,,hrál" téměř hodinu.
Když už Harry myslel , že to konečně skončí začal Voldemort svůj proslov. ,,To jsme se ale hezky pobavili ! A nyní s tebou konečně skoncuji. Navždy ! ''
,,Konečně," pomyslel si Harry.
,,Ale jsi , tedy byl jsi můj nejlepší a nejvytrvalejší protivník. A proto ti udělím možnost zemřít při zápase a ne jako prašivá myš . Postav se a bojuj !"Hází mu s těmito slovy hůlku. ,,Trhni si ," pomyslel si Harry .
Už neměl žádnou sílu . I odhodlání ho pomalu opouštělo.Ležel , nehýbal se jen ztěžka oddechoval. Už nemá chuť bojovat.
,,Tak co Pottere! Vzdáváš se ? Jsi stejný slaboch jako tvůj drahý kmotr nebo ten smradlavej vlkodlak….."
Harry už ho neposlouchá. Jeho přátelé nebude NIKDO urážet . Nikdo ! Už neposlouchá ty pitomý žvásty. Teď se soustředí na jediné . Sebrat dost sil ,aby se mohl pomstít. Sbít síly na kletbu , jenž se nepromíjí. Musí to zvládnout! Přísahal. Přísahal na památku svých rodičů. Musí to pro ně udělat. Prostě musí. Pevně sevře hůlku v dlani.
Zvedne ruku a vyřkne : ,,Avada kedavra."
Ve Voldemortových červených očích se značí překvapení a obrovské zděšení. Voldemortovo tělo padá k zemi a v hlavě mu proudí jedna jediná myšlenka : ,,Ten bastard mě porazil . Mě !!!"
Ve stejném okamžiku pohasíná i jiný život . Život Harryho Pottera. Jemu však v hlavě vyvstala spokojená myšlenka .,,Dokázal jsem to ! Pomstil jsem se !" A tak skončila dva odvěcí rivalové. Oba dva tak stejní. Oba zemřeli. Ale přesto rozdílní. Když umíral Harry byl neskutečně šťastný , ale když umíral Voldemort hlavou se mu míhaly myšlenky nejvyššího pokoření. Skončili oba stejně. Oba tak odlišní , přesto stejní.
A kapky kapou dál .
Kap , kap , kap.
-by Ewelin-
Sice jsem to četla už dřív,když si mi to poslala na e-mail,al svůj názor neměnim.Je to krásný fakt nekecam.