5. března 2007 v 9:29
|
Tahle povídka mě napadla jen tak z nudy , ale stejně doufám že se vám bude líbit. a pls komenty.
,,AVADA KEDAVRA!"
Zelený paprsek letí rychlostí blesku a zabodává se do hrudi protivníka.Bezvládné tělo, bez života, padá k zeni.Vysoký sedmnáctiletý chlapec s jizvou na čele sklání hůlku. Zaplavuje ho pocit úlevy a zadostiučinění.Ale pocit radosti a euforie? Ani omylem Konečně ho porazil.Obávaný černokněžník lord Voldemort je poražen.Skončily temné časy a nastávají dny plné smíchu,radosti a lásky. Ale jeden člověk se neraduje.Neprozpěvuje si s ostatními.Tím člověkem je onen chlapec,který porazil nejobávanějšího černokněžníka všech dob.Ano,tím tím člověkem je Harry Potter. Nikdo už mu nezůstal všichni , všichni ho postupně opouštěli. Nejprve matka a otec,Sirius,Brumbál,Ginny, Neville,Ron,Remus,Hermiona a spousta dalších. Ale on se pomstil.Pomstil se za všechny jemu blízké,ale i za všechny ty , kteří padli v boji proti Tomovi Rojvolvi Raddleovi.Konečně může svůj mizerný život ukončit. Udělal co mu bylo před určeno. Udělat co musel. Udělal co považoval za správné. Už konečně může ve svém domě v Godrikově dole svůj život ukončit bez nejmenších výčitek.Může ho ukončit tam , kde to vlastně celé začalo.
Může s hůlkou obrácenou na svou hruď vykřiknout : ,,Avada Kedavra!"
Jeho tělo se kácí k zemi bez známky života. Ocitá se v jakési temnotě , ale ta se záhy rozjasňuje.
,,Co teď ?" Ptá se jeho já nebo snad duše. V podstatě se mu vlastně nic nestalo, jen nemá tělo. ,,Pche,"odfrkne si . Čekal všechno. Čekal peklo , čekal nebe. Čekal světlo , čekal tmu. Čekal všechno , ale tohle rozhodně ne. No co , asi by si mohl jít prohlédnout dům. Dřív nějak neměl náladu. Pomalu se rozhlíží po místnosti , kde ukončil svůj život . Něco se změnilo. Sice neví co , ale něco se změnilo. Určitě.
Zatím se půjde porozhlédnout po domě. Půjde se podívat do toho pokoje , o kterém mu Rem říkal , že nikdy nešel otevřít..Zkusil ty dveře zlehka otevřít a vida ona to jde.Vstoupil do místnosti až nápadně podobné soudní místnosti Starostolce. Až s tím rozdílem , že zde nejsou žádná křesla pro starostolec, odsouze- ného či návštěvníky procesu. Jen uprostřed místnosti stojí masivní stůl před stolem pohodlné křeslo a za stolem nesčetné množství dveří různého druhu.A každé úplně jiné . Zvláštní.
Náhle se ozývá hlas : ,,Čekal jsem tě Harry Jamesi Pottere .
,,Sakra kdo jsi a odkud znáš mé jméno?" Trhne sebou Harry.
,,Já? Já jsem osud a já vím všechno." ,,Tak to mi laskavě řekni , kde to jsem a co tady dělám a co se mnou bude dál?" Zajímá se již mírně navztekaný Harry.
,,Jsi tu jednoduše protože jsi umřel.Teď ti jenom položím otázku : Čeho na světě si vážíš nejvíc rodiny,lásky a přátel či bohatství nebo snad moci ?" Ptá se osud klidně. ,
,Nejvíce si vážím toho co jsem nikdy neměl - rodiny a hned po rodině lásky a přátel." ,,právě jsi rozhodl o svém dalším osudu - projdi prosím těmi jednoduchými dubovými dveřmi. A získáš to , co jsi nikdy neměl. Co myslíš je to konec nebo začátek?"
-by Ewelin-
určitě jako kapitolovku